M. Němcová uvádí na pravou míru - Respekt: Přestat krást

uvadim_na_pravou_miru_ikona

E-mailové dotazy časopisu RESPEKT-11.5.2011 - Redaktorka Ivana Svobodová: Z průzkumů vychází, že se prudce propadla důvěra občanů ve vládu a českou politiku (i když kolem Sarajeva a opoziční smlouvy to bylo mnohem horší). Přitom se staly věci, které vypadaly nadějně - ODS coby hlavní tahoun vlády už před volbami změnila vedení a přinesla tím velké očekávání ve slušné a promyšlené způsoby, společnost nebyla apatická a poslala v kroužkování do sněmovny nové lidi, podařilo se Vám složit silnou koalici s reformním potenciálem, přesto mají lidé pocit - hlavně kvůli třenicím přehlušujícím vládní konání - že se politika ocitla v bludném kruhu a není z ní východisko do nějakého slušného, odpovědného a efektivního provozu. Když se naplní prognózy a příště vyhraje ČSSD, bude chvíli říkat, že te to bude nádhera, ale tomu nelze věřit, už vládli a jsou to pořád ti stejní lidé, co to fatálně nezvládali - ať už ekonomicky, nebo protikorupčně. Přemýšlivý občan může mít pocit zmaru, nevidí východisko.

 

 

1. Jak si pro sebe analyzujete onu nedůvěru? Čím to podle Vás je? Konzultovala(i) jste to s někým, řekněme s nějakými politology, sociology či iniciativami?

M. Němcová: Velice často se setkávám a hovořím s občany při nejrůznějších příležitostech , takže velmi dobře znám jejich názory. Zmiňují své zklamání z toho, že se  více řeší personální sváry než potřebné reformy.  Na druhou stranu ale musím říci,  že neregistruji, že by se lidé vzdávali, nebo měli pocit zmaru, jak vy říkáte . Myslím, že lidé si uvědomují,  že není možné dělit se na „politiky“ a „ty ostatní“. Jde o náš společný osud a budoucnost. Ale jistou bezvýchodnost cítíme všichni. Pramení z toho, že velké povolební naděje zastřely na nějakou dobu skutečnost, že do Sněmovny  přišla nová politická strana Věci veřejné, která neměla elementární zkušenost s „parlamentním provozem“ s řízením státu. Nevystupuji proti nim, pouze vysvětluji. Ze zkušenosti vím, že každý nový subjekt hledá primárně své místo na politickém slunci a nevnímá stejně silně odpovědnost, kterou nese v rámci vlády i ve vztahu k celé společnosti. Politická strana má hájit svůj program, to je jisté.  Zároveň však, , vstoupí-li do koalice, musí si uvědomit, že se její odpovědnost rozšiřuje směrem k voličům ostatních koaličních stran. Souhrn těchto voličů očekává od vlády konkrétní kroky. Hraní si na vlastním písečku je nepochopením oné  velké odpovědnosti za celý vládní projekt. Síla a zralost politické strany se pozná právě podle schopnosti odpoutat se od ryze solitérního přístupu k prosazování svých zájmů k silnější týmové spolupráci. TOP 09 je též novým subjektem, ale vzhledem k tomu, že v jejím čele stojí lidé s velkými politickými parlamentními i vládními zkušenostmi, není ve stejné situaci jako Věci veřejné. Posun nastane, podaří-li se o této elementární otázce spolupráce VV přesvědčit a „naladit“ je více na společnou notu.Máme vážně velkou příležitost něco změnit a „prokaučovat“ ji- to si nechci vůbec připustit.


2. Odborníci vně politiky se domnívají, že jsou nástroje, jak společnost ozdravit a povzbudit: například služební zákon - potlačení stranické příslušnosti na úkor odbornosti v resortech,  zákaz anonymních akcií, limity na stranické kampaně či uzákonění naprostého zprůhlednění kampaní - včetně detailního soupisu inzerce a billboardů, na kterém stojí kilometru například, aby se to dalo zkontrolovat, omezení imunity, omezení lobbingu atp.
Vypadá to jednoduše, najít ten nejlepší stav a schválit ho, byť vzhledem ke koaliční vládě v nějakém kompromisu  - proč to nejde? A pokud to nejde ve 115 poslancích, půjde to vůbec někdy?

M. Němcová:

1.    Služební zákon – potlačení stranické příslušnosti: nesdílím názor, že stranická příslušnost znamená neodbornost. Podívejme se na sestavy vysokých státních úředníků na ministerstvech i jinde (zejména tam, kde je hodně peněz). Jsou to odborníci, jsou téměř anonymní a rozhodují mnohdy velmi podivně ( nevysvětlená výběrová řízení, podklady k arbitrážím…). Jde o to, aby v největší míře byli na rozhodujících pozicích kvalifikovaní a neúplatní lidé.
2.    Limity na kampaně: více než limit mě zajímá zcela průkazné vyúčování kampaně. O tom, jak „málo“ utratila ČSSD na svou oranžovou záplavu v kampani si každý udělal jasno.
3.    Omezení lobbingu navrhuji dlouhá léta jednoduše: zpomalení legislativního procesu- prodloužení lhůt mezi 2. a 3. čtením návrhů zákonů tak, aby všechny pozměňovací návrhy byly předloženy zpět k posouzení garančnímu výboru Sněmovny a též příslušnému ministerstvu ( nebo jinému předkladateli). Písemné posouzení návrhů – stanoviska ministra a dalších osob poslouží velmi dobře ke kvalitní odborné, politické diskusi a odhalí zákulisní úmysly těch, kteří své návrhy prostřednictvím vybraného poslance narychlo bez patřičné pozornost legislativním procesem protlačí. Je to jednoduché a účinné. Návrhy ČSSD na vytváření seznamů lobbistů a registrování jejich aktivit jsou daleko méně účinné a navíc komplikované a drahé. Ale zde vidím shodu koaličních partnerů při projednávání novely zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, takže to nyní vypadá nadějněji než dříve.
4.    Omezení imunity je opět připraveno k podání.

3. Myslíte, že je česká politika obecně v nějaké krizi? Pokud ano, jak z ní ven?

M. Němcová: Česká politika se nijak významně neliší od politiky jiných zemí. Všude se občas rozpadá vláda, konají předčasné volby, odvolávají ministři. Je pravda, že momentální situace není jednoduchá. Ale politika není nijak jednoduché řemeslo.  I zde najdete profesionály a ty méně profesionální.

4. Odborníci hovoří i o krizi médií - že dávají prostor "silným výrokům"a nepodstatným přestřeklám namísto informací a analýz podstatného konání politiků. Jak jste spokojena s informováním o vládě, sněmovně, případně i o ODS?

M. Němcová:Nechci to říkat obecně, protože i v médiích pracují profesionálové a ti, kteří jimi nejsou. Ale vadí mi,  že se setkávám u novinářů se snahou po senzačním titulku namísto pravdivého popisu podstaty věci. Myslím, že někdy je kritériem spíše  prodejnost výtisků či sledovanost média nad odpovědností novináře vůči veřejnosti. Média se ráda označují za „sedmou velmoc“, vyjadřují tím tak svou sílu. Měla by s tou silou však také zodpovědně nakládat. O Sněmovně postrádám hlubší komentáře o tom, co se zde skutečně projednává. Ne pouze „špeky a výkřiky“ z diskusí.

5. Pomohl by většinový volební systém? Zamýšlíte ho prosazovat?

M. Němcová: Jsem přesvědčena, že by nám většinový volební systém pomohl. Vidím to jako zcela klíčovou otázku. Zastávám silný názor, že by měla vládnou vítězná strana po celé období. Ta by pak měla čas a prostor realizovat svůj program. A nesla by pak ovšem  také veškerou odpovědnost za své vládnutí.
Prosazovala bych jej ráda,ale není s kým. Je třeba změnit Ústavu ( mít tedy ústavní většinu ve Sněmovně i v Senátu) Ta v žádné z myslitelných variant neexistuje. Ve Sněmovně je 5 stran, tři z nich by rozhodně (předpokládám) takový návrh nepodpořily – KSČM, VV, TOP 09. ČSSD byla vždy velmi rezervovaná. To je něco, co vidím jako hlavní příčinu nestability politické scény v naší zemi, jako příčinu disproporce v koalicích – jedno jak orientovaných. Prostě velké strany dělají obrovské ústupky malým a to podrývá odpovědnost stran vůči voličům ( malý si vždy vyvzdoruje neadekvátní podíl na moci). Ale zůstává alibisticky téměř bez odpovědnosti. A o vyvážený poměr moc - odpovědnost jde především. Premiér si nemůže složit vládní tým z lidí, které považuje za kompetentní ve všech ohledech, větší část týmu je mu nadiktována koaličními partnery. Přesto za takovou sestavu nese primární odpovědnost.Ve Sněmovně i přes koaliční dohodu pravidelně dochází k tomu, že část koaličních poslanců se lidově řečeno „utrhne“ a koalice svůj záměr není schopna prosadit. To dělali v minulém volebním období  lidovci ( Hovorka, Carbol, občas Šojdrová…). Zelení ( Zubovová, Jakubková), v minulosti najdeme obdobné případy u všech koaličních vlád. S výjimkou vlády ČSSD , lidovců a Unie Svobody ( 20002 – 2006). Tam se socialisté na své partnery neohlíželi a své si prohlasovali s komunisty – měli společně 113 hlasů. Faktem je, že lidovci i Unie si to nechali líbit. To by pravicovému premiérovi nikdy neprošlo, kdyby takto své partnery obešel. Poměrný volební systém ukázal všechny své nedostatky v průběhu let. Žádný se nezmenšil , naopak!

Článek v časopisu respekt

ps_banner

ods_banner

ods_vysocina_banner

vysocina_banner

zdar_banner

vylet_banner

youtube

Twitter