Pietní akt k uctění památky obětí komunismu, Praha - Motol

ikona_Motol13/5/2017 Miroslava Němcová
Pietní akt k uctění památky obětí komunismu, Praha - Motol

Vážené dámy, vážení pánové,

před třemi lety u nás vyšla kniha Československo nad propastí. Jejím autorem je Igor Lukeš, profesor historie a mezinárodních vztahů na Bostonské univerzitě. Podrobně líčí události let 1945 – 1948, od pádu Třetí říše do komunistického převratu tak, jak je zaznamenali zahraniční (zejména američtí) diplomaté působící v té době v Praze. Některé úryvky z této knihy jsem si zaznamenala.

Skličující finále se zabývá únorem 1948. nejzřetelnějším momentem je překvapení tehdejších pozorovatelů. Byli zaskočeni rychlostí spojenou s brutalitou, s níž domácí komunisté vedení a řízení z Moskvy ovládli celou zemi. Zřetelná je i nepřipravenost domácí politické reprezentace na kroky Klementa Gottwalda, jejichž cílem bylo zlikvidování demokracie a její nahrazení komunistickou totalitou.

Již 22. února byl podle francouzského ministra zahraničních věcí osud Československa zpečetěn. Jak sdělil americkému velvyslanci, „na západní hranici země dopadla ohlušujícím úderem železná opona.“ Komunisty ovládané „akční výbory“ obsadily ministerstva, podniky i sdělovací prostředky. Země se stala věznicí.

Když zlomený prezident Eduard Beneš přijal ministry, které mu komunisté nadiktovali, byl s demokracií, tak jak ji zrodila První republika, konec. Možná si několik tehdejších poslanců připomnělo, jak se na konci dvacátých let blazeovaně usmívali nad Gottwaldovými výpady v parlamentu. Tehdy jim řekl: „Přejde vás smích. My tento boj povedeme bez ohledu na oběti. Houževnatě, do té doby, až vaše panství bude smeteno.“ Nikdo ho tehdy vážně nebral. Jak by mohl takový neotesanec uchopit moc v demokratické zemi, která uctívala svého elegantního prezidenta – filozofa Tomáše Masaryka? A najednou se to stalo.

Americký ministr zahraničí Marshall považoval komunistický puč za předěl mezi Východem a Západem, konstatoval, že Československo se ocitlo pod vládou teroru. Ten se projeví v obludné nahotě již 10. března. Pod oknem svého bytu na ministerstvu zahraničních věcí byl nalezen mrtvý Jan Masaryk. Tato smrt československou veřejnost naprosto šokovala. Později, v roce 1951, řekl americký prezident Truman novému československému velvyslanci Vladimíru Procházkovi, že Masaryk byl zavražděn. Z diplomatických hlášení se dozvídáme, že atmosféra strachu a sklíčenosti byla dokonce větší než a německé okupace. Gottwald odřízl Československo od Západu a předal ho Kremlu.

V září 1948 umírá Edvard Beneš. V červnu 1949 je popraven generál Heliodor Píka, rok nato doktorka Milada Horáková. Byly to první oběti ze zhruba 250ti dalších, které komunisté z politických důvodů zavraždili. Čtyři a půl tisíce politických vězňů zemřelo na následky krutého zacházení a mučení ve vyšetřovací vazbě, ve věznicích nebo pracovních táborech. Další stovky lidí zemřely na hranicích, když se pokoušely utéct. Věznice byly neustále plné. Od roku 1948 do sametové revoluce v roce 1989, tedy za 41 let, odsoudily komunistické soudy 205 486 lidí za politické zločiny. To je otřesná statistika a strašlivá cena za komunistický převrat a sovětskou okupaci naší země trvající dvě generace.

Vy jste to vše zažili. Ztratili jste nejlepší roky svého života, protože jste se odmítali podrobit komunistické zvůli. Nebyli jste těmi, kteří mlčeli nebo hůře – těmi, kteří spolupracovali na destrukci svobody a demokracie v naší zemi. Lidé, kteří v nejhorších dobách dokáží stát na straně svobody jsou tím nejcennějším, co země má. Nemůže vám nikdy vynahradit to, co jste udělali. Zavražděným nelze vrátit život, mučeným a vězněným nelze vrátit zdraví, těm, kteří byli opuštěni nenahradíme rozvrácené rodiny ani zničené pracovní kariéry.

Ale jedno můžeme a musíme: nikdy nezapomenout na to, co se stane, když se hned v zárodku nepostavíme proti zlu, když je bagatelizujeme, když dovolíme vyrůst těm, kteří opovrhují svobodou jednotlivce, nemají úctu k demokracii a snaží se ji podkopávat. Takovým rizikům čelíme i dnes. Právě v tyto dny čelíme ataku na základní zákon naší demokratické země, na ústavu, vedený samotnou hlavou státu.

V tom je další rozměr dnešního pietního aktu: chci vám a všem obětem komunistické totality poděkovat a zároveň si pohledem do vašich tváří připomenout své povinnosti k dnešku a k budoucnosti.

Vzpomínám s hlubokou úctou na všechny nevinné oběti, děkuji za vaše přátelství, jehož si velmi cením a myslím hodně na to, že tu dnes již nemohu podat ruku paní doktorce Naděždě Kavalírové. Věřím však, že jsme a zůstaneme stále ve spojení.

Děkuji vám za pozornost.

Projev Miroslavy Němcové,
poslankyně a předsedkyně mandátového a imunitního výboru PSP ČR

http://www.ceskatelevize.cz/porady/11654591971-pietni-shromazdeni-k-ucteni-pamatky-obeti-komunismu/217411033160513/)

 

DSC_1016

ps_banner

ods_banner

ods_vysocina_banner

vysocina_banner

zdar_banner

vylet_banner

youtube

Twitter